Pracuji více než dvacet let jako středoškolská a vysokoškolská učitelka. Připravuji budoucí učitelky mateřských a základních škol pro jejich povolání. Působím jako metodik a lektor pro pedagogy a terapeut pro děti a mládež. Podílím se na tvorbě vzdělávacích programů vysokých škol, přípravě výtvarně-dramatických projektů pro děti, publikuji. Pracovně se setkávám s mnoha učiteli a řediteli mateřských a základních škol i s rodičovskou veřejností. Mnozí z nich jsou mými bývalými studenty.

Za dobu, kterou jsem strávila ve školách, sleduji, jak moc se rok od roku mladí lidé mění. Jsou sebevědomější, odvážnější, znají svá práva, diskutují. Obdivuji jejich zdravou ctižádostivost a energii, jazykovou vybavenost, přehled a informační možnosti. Jsou možná nekompromisní a příliš kritičtí k okolí, otevření, citliví k nespravedlnosti a omyly jen tak nepromíjejí. Učitelům nejméně. Především základní školy jsou plné šikany, agrese a vulgarismů. Jsou přesně obrazem dnešní společnosti. Proto si vážím "mravenčí" práce rodičů i těch učitelů, kteří jsou partnery a pomáhají překonávat všechna "dis", hyperaktivity, dětské úzkosti i agrese.

 

Škola je věcí veřejnou, věcí učitelů, žáků, rodičů, nás všech.Záleží nám na tom, jaké vzdělání je našim dětem poskytováno, jak kvalifikovaní, odborně zdatní a komunikačně otevření, zkušení, empatičtí a tolerantní jsou jejich učitelé? Záleží nám na tom, v jakém prostředí a v jaké atmosféře děti poznatky získávají? Věřím, že ano. Možná ale patřím k těm snílkům, kteří v dnešní době nepřestali věřit na slušnost, profesionalitu a otevřenost v jednání v každé profesi. Učitelství je ale špatně placeným posláním. Proto jeho prestiž ve společnosti klesá.

Škola nesmí být umělým skleníkem, musí připravovat pro praktický život. Ne akademismus a obrovský objem nadbytečných informací, které v životě žáci nikdy nepoužijí, ale logický a rozumný přístup založený na "polidštěných osnovách". Uvědomme si, že škola dnes není jediným zdrojem informací jako v minulých letech. Žáci se učí samostatně poznatky vyhledávat v jiných zdrojích a pracovat s nimi.  

Škola je veřejnou institucí a měla by respektovat žáka i rodiče jako své zákazníky. Otevřeně komunikovat a naslouchat hlasu rodičů a nabízet jim řešení. Ale může jim škola vždy nabídnout co umí? Při tak dlouholetém podfinancování školství v ČR to možné není. Peníze chybí na pomůcky, materiály, platy, na školní i volnočasové aktivity, které mají být prevencí proti nežádoucím společenským vlivům. Školy si zvykly, že za dvacet let od sametové revoluce se příliš mnoho nezměnilo. Ať se na postu ministra školství vystřídali levicoví či pravicoví ministři, školství zůstalo " popelkou" na okraji zájmu politických stran i společnosti. Zcela převládl ekonomický zřetel v uvažování společenských špiček i mnohých lidí. Zisk se stal prvořadou metou v měřítku hodnot života.

Přes finanční nepřízeň společnosti se učitelé snaží co nejúspornějším způsobem kvalitně vzdělávat a nacházet nejméně bolestivá řešení. A tak běžně potkáte učitelky, které přinášejí do mateřských a základních škol pomůcky vyrobené z vlastních zdrojů, vlastních peněz, vlastní kapsy . Máme štěstí, že český učitel pod tíhou všech nepřízní svého osudu neztratil zcela ještě chuť vzdělávat se a vykonávat svou profesi s láskou.

Školy se proto snaží získávat peníze jinak - vedlejší hospodářskou činností, zpracováváním projektů reagují na vypsané granty EU či krajského úřadu. K tomu se prodírají stohy administrativních stále měnících se parametrů a příkazů ministerstva školství. Učitelé pokorně a zdarma zpracovávají školní vzdělávací programy, ve svém volnu se zadarmo školí a vykonávají testové zkoušky pro úspěšnou organizaci státních maturit. Navštěvují odborné semináře a pracovní dobu si pak nahrazují.Toto je školská realita.

Vážím si rodičů, kteří věnují svým dětem čas a pomáhají škole. Vážím si učitelů, kteří neutekli před katastroficky nízkými platy a zvyšujícími se profesními nároky a před planými sliby ministerstva školství.Vážím si ředitelů, kteří si váží smysluplné práce svých učitelů, podporují jejich aktivity a odbornou průpravu na vzdělávacích seminářích, krajských konferencích a jsou schopni získávat finanční prostředky pro školu z různých projektů a grantů. Tyto peníze, věnované dětem pro zahraniční exkurze, besedy s odborníky, jazykové stáže, materiální pomůcky i volnočasové aktivity, jsou nejlepším vkladem pro budoucnost. Neboť škola není skleníkem, ale přípravou pro život.